• chráněno od 15. 10. 1990
  • rozloha 23,7 ha
  • 195–207 m n. m.

Co v rezervaci chráníme?

Lednicko-valtický areál, romantická krajina v okolí dvou malebných jihomoravských městeček, představuje unikátní ukázku člověkem komponované a dotvořené přírody, která si však zachovala i leccos ze své přirozenosti. Na dvou stovkách čtverečních kilometrů leží vznešené zámky, obklopené pečlivě upravenými zahradami a parky, ale i staré říční ramena, proplétající se příšeřím lužního lesa. Typickou ukázkou kombinace kulturních i přírodních hodnot je NPP Rendez-vous, zahrnující i Dianin chrám.

Historie krajinářských úprav, nerozlučně spjatých se jménem knížecího rodu Liechtensteinů, sahá do 17. století. Již tehdy probíhaly úpravy zejména v okolí dvou hlavních center panství na jihu Moravy, zámků v Lednici a Valticích. Zdejší původní mokřadní a bažinatá krajina nivy řeky Dyje byla postupně přetvořena na zámecké parky. Ty ale nejsou to hlavní, co každoročně přitáhne stovky tisíc turistů. Tou zvláštností jsou právě menší stavby, takzvané salety, rozmístěné po krajině. Jejich stavba začala na konci 18. století, přičemž autorem byl architekt Josef Hardthmuth. Ten čerpal inspiraci z různých motivů: antických, orientálních i středověkých.

Nejspíše podle vzoru Trajánova triumfálního oblouku v italském Beneventu byl v letech 1810 až 1812 postaven lovecký zámeček, nazvaný na počest bohyně lovu Dianin chrám. Tato čtyřpatrová stavba sloužila k posezení panstva před lovem, čemuž odpovídá i její výzdoba. Reliéfy na fasádách, které zhotovil sochař Josef Klieber, znázorňují scény ze života bohyně Diany i dalších antických a řeckých bájí.

Rendezvous ale má co nabídnout nejen turistům, zaměřeným na historii a kulturu, ale i milovníkům přírody. Předmětem ochrany národní přírodní památky, vyhlášené v roce 1990 na rozloze necelých 24 ha, jsou teplomilné doubravy na kyselých píscích. V rámci České republiky se jedná o jedinou rezervaci, která chrání tento typ vegetace; ten se navíc vyskytuje jen na jižní Moravě. Unikátnost tohoto území byla potvrzena i zařazením mezi Evropsky významné lokality soustavy NATURA 2000. Plocha EVL zahrnuje kromě vlastní NPP i její ochranné pásmo.

Téměř celou plochu rezervace zabírají lesy. Díky kombinaci kyselého geologického podkladu a teplého a suchého klimatu (s průměrnými ročními srážkami pouhých 481 mm a teplotou 9,3 °C) zde rostou zejména doubravy. Nejčastěji zastoupeným druhem je dub cer, strom s těžištěm rozšíření v jihovýchodní Evropě. O něco málo méně je zde dubu letního, třetím (avšak jen vzácně se vyskytujícím dubem) je d. letní slavonský.

Současná podoba lesa napovídá, že v dřívějších dobách se zde hospodařilo jinak, než dnes. Do 20. století zde byl udržován tzv. les nízký a střední, což byl obvyklý způsob obhospodařování lesa. Lidé totiž potřebovali velké množství dřeva na otop i píci pro dobytek. Obvyklé proto byly pařeziny, kde se v krátkých (7–20 let) intervalech osekávaly jednotlivé haluze, rostoucí z pařezů a tedy snadno dostupné i zpracovatelné. Pro občasnou potřebu kvalitního, stavebního dříví, byly v množství desítek kusů na hektar ponechávány tzv. výstavky – mohutné, dlouhého věku se dožívající stromy. Tento způsob hospodaření vyhovoval právě dubu – lesy byly řidší a prosluněnější, navíc má dub oproti jiným druhům větší výmladnost.

Staré duby jsou domovem mnoha druhů brouků, kteří se specializovali na život ve starém a osluněném dřevu těchto stromů. Příkladem mohou být páchník hnědý, tesařík obrovský nebo náš největší brouk roháč obecný. Protože s pěstováním nízkého a středního lesa se přestalo a jeho porosty byly převedeny na klasický, nám dobře známý les vysokokmenný, dochází k úbytku přirozeného prostředí těchto brouků a tím i jejich populací. Tyto druhy jsou tak ohroženy a chráněny nejen v rámci České republiky, ale i Evropy. Ve starých stromech je také několik kolonií mravence lužního a hnízdí zde lejsek bělokrký, strakapoud malý či žluna šedá. Řídké lesy či lesní světliny jsou přirozeným prostředím i pro kriticky ohroženého motýla jasoně dymnivkového.

Jiným organizmem, vázaným na specifické stanoviště, je dřevokazná houba rezavec Andersonův. Zatímco ve valtickém polesí jej najdeme na polovině jedinců dubu ceru, nikde jinde v ČR se už nevyskytuje. Vzácných druhů hub zde můžeme najít více, proto je také Rendezvous vyhlášenou mykologickou lokalitou.

V podrostu lesních porostů a na jejich okrajích roste také několik vzácných a chráněných druhů rostlin, namátkou můžeme jmenovat hrachor panonský, dřín obecný nebo okrotici bílou. Kromě výše zmíněných stromů zde roste i několik druhů nepůvodních – borovice lesní, problémem jsou invazní dřeviny, jako je akát a javor jasanolistý.

Při příjezdu k zámečku od valtické silnice minete malý rybník. V dnešní době je již silně zazemněn, na jeho březích roste třeba ožanka čpavá, šišák hrálolistý nebo konitrud lékařský, žije v něm několik druhů žab – skokan ostronosý, s. zelený, s. štíhlý nebo ropucha zelená. Zbytek území tvoří acidofilní louky se smělkem štíhlým, kostřavou žlábkatou, lipnicí cibulkatou či bikou ladní. Vzácně zde můžeme objevit i svízelku piemontskou, kosatec různobarvý, vstavač kukačku nebo diviznu brunátnou. Mezi květy poletují otakárek fenyklový i o. ovocný či martináč hrušňový.

Jak o rezervaci pečujeme?

Různorodost v rezervaci žijících rostlin a zvířat vyžaduje nejrůznější způsoby obhospodařování. Louky je potřeba pravidelně pást či kosit se zvláštním důrazem na rychle se šířící druhy (akáty nebo třtina). Velkým problémem je kromě obrovské návštěvnosti také přemnožení divokých prasat. V lesních porostech je třeba výběrovou těžbou podporovat kvalitní jedince dubu a naopak odstraňovat borovice. Důležitým cílem je celkové proředění a prosvětlení porostu tak, aby poskytoval vhodnější podmínky druhům, které jsou právě na tento typ lesa vázány.

Další informace

plán péče

DRÚSOP

Dianin chrám.
Dub cer.
Prosvětlené porosty v NPP Rendez-vous.
Vstavač kukačka.
Divizna brunátná.
NPP Rendez-vous.