Vydali jsme se poznávat život v mokřadech

Ploštěnky, pijavky, larvy jepic a pošvatek, chrostíci schránkatí i draví bez schránek, blešivec –  malý to příbuzný raka – ti všichni se stali předmětem našeho podvodního bádání na potoce Mečůvka na Horní Bečvě. K lovení i pozorování nám dobře posloužily jednoduché kelímkové lupy. Díky skvělému vedení a výkladu hydrobioložky Miši Běčákové se mohli děti a rodiče naučit hledat a určovat drobné vodní živočichy, a také se dozvědět leccos zajímavého. Třeba, že kamínky, klacíčky a další materiál lepí chrostíci na trubici z vláken, kterou si vytvoří kolem těla. K udržení těla ve schránce jim pak slouží dvě panožky s drápkem umístěné na zadečku.

Obyčejný kamenný lom vypínající se na levém břehu potoka Mečová se stal neobyčejným v okamžiku, kdy nás zkušený geolog a kolega František Šulgan poučil, že se jedná o odkryv druhohor a navíc o významnou paleobotanickou lokalitu. Svá slova dosvědčil okamžitým nálezem zkamenělého otisku mořského červa.

Mokřadní safari mělo své pokračování v tůních v přírodní památce Kudlačena. Obdivovali jsme nejen krásně zbarvená bříška kuňky žlutobřiché a čolka horského, ale také vyprávění o jejich tajemném způsobu života. Přitom jsme nestíhali žasnout nad akrobatickými lety kolem nás prolétávajících šidélek a vážek. Pozorovali jsme šidélko čárkované a šidélko ruměnné, vážku ploskou a vzácnou vážku čárkovanou.

Třetí část výpravy patřila mokřadní vegetaci a rostlinám. Hlavní slovo si vzala naše botanička Maruška Popelářová a pod jejím dohledem jsme ochutnali ždibek tradičních valašských léčivých bylin – vachtu trojlistou a puškvorec obecný, obdivovali krásu mokřadních orchidejí (prstnatce májového a prstnatce Fuchsova) a povídali si o jejich strategiích, jak nejlépe přilákat opylovače. Vyždímali jsme pokusně hrst rašeliníku, abychom potvrdili, že obsahuje (a to i za aktuálního sucha) až několik decilitrů vody! Na vlastní oči jsme se tak přesvědčili, že mokřady skutečně zadržují v krajině ohromné množství vody (kam se hrabou přehrady!). Splihlý balónek jsme nafukováním zvětšili třicetkrát – až tolikrát se může totiž zvětšit („nafouknout“) rostlinka rašeliníku, když do svých buněk pumpuje vodu. Vrcholným botanickým zážitkem bylo opatrné pozorování drobných masožravých rosnatek okrouhlolistých. Pomocí zvětšovací lupy jsme určili, že nejčastější potravou přilepenou na žlaznatých výrůstcích jsou drobné mušky, mravenci a komáři.

Těšíme se na příští společné mokřadní bádání!

Autoři fotografií: M. Popelářová, F. Šulgan, M. Hlaváč